Vzdělávání jak školní, tak firemní potřebuje velký restart
Možná jsem měl velké štěstí, že jsem v roce 2012 potkal Vladimíra Tuku a měl jsem možnost si udělat svůj první výcvik v koučinku BBC/ICF založený tenkrát na nejnovějších výzkumů mozku Brain based methodu a možná že pak vzápětí Milana Bobka díky němuž jeho pojetí systemického koučinku mi otevřelo neskutečné obzory. Nicméně bych ale bez těchto dvou pánů dneska seděl 8 hodin v kanceláři a přemítal, co v životě dělat a jak naplnit své sny.

Bohužel bych jen seděl a seděl a nic by se nedělo.
Vzdělávací systém potřebuje komplexní restart. Je potřeba lidi učit a vzělávat prakticky ne dávat jim teorii a pak je do zblbnutí učit samé poučky, jak se má, co dělat. Každý člověk potřebuje jiný přístup a takový přístup, který probudí jeho autenticitu a co má ve skutečnosti rád. Následně poté až konečně z takového člověka uděláme lidskou bytost ho můžeme učit techniky komunikace, obchodu, strategie atd.

Uvědomil jsem si na základě realizace velmi zajímavého projektu „Tvořivost pro
učitele a ředitele škol, který byl tvořený 5 workshopy, že vzdělávání dětí je stále podobné tomu mému před 35 lety. Co se změnilo je, že učitelé chtějí změnu a jsou jiní, než byli ti mí, co místo talentu v dětí viděli dalšího zaměstnance pro definovaný systém.
8 hodinová pracovní doba, pak padla, TV, pivo a nakonec zprávy, které Vám stejně nic pozitivního nepřinesou.

Bohužel vzdělávání dospělých v mnohém stále připomíná vzdělávání na

školách. Možná že dochází ke změnám, ale vést lidi k autenticitě a k projevování jejich vlastních snů a tužeb ve spojení s týmem a firmou jako celek je stále utopie. Je potřeba změnit veškeré postupy, procesy. Nicméně poslední dobou jsem se setkal se zajímavými lidmi kouči, lektory, manažery a jednateli společností (doufám, že jsem na někoho nezapomněl), kteří touží po změně a již dělají jednotlivé kroky k této změně. A to mě vnitřně velmi těší

.

Pokud chceme změnu, je potřeba začíst u sebe. Celý náš workshop byl

zaměřený na cestu k sobě – rozvoj tvůrčího potenciálu, který jsme následně přenesly na dospělé.

Jakým způsobem?

Jednoduše učili jsem je, co mají rádi, malovali, tvořili a hráli hry, které byly zaměřeny

na generování nápadů a to celé pod naší komplexní „sebezkušenostní“ metodikou Creatixo, která je založena na 9 kompetencích a co si vyzkoušíte, to pak následně uvedete do praxe. To je ten rozdíl, prostě jdete a uděláte to, nejen že se to naučíte, ale prakticky to využijete. Máme 278 úkolů a cvičení, které se vztahují ke každé kompetenci. Hráli jsem si s kompetencemi a objevovali jsme, jak je používají ve svých reálných situacích v práci a v osobním životě.


To co celé bylo úžasné, že docházelo k vzájemnému poznání a zjištění, jak každý jsme

odlišný a řešíme pracovní a životní situace jinak. To učitelům a ředitelům může pomoci následně vidět své žáky jako komplexní bytosti, které mají své potřeby a bohužel učí se jinak. Někteří vnímají informace přes zrak, někteří přes sluch, někteří přes hmat. Dále někdo je analytický typ a má vrozenou kompetenci analytické myšlení, takže pro výuku matematika je to ideální adept, ale pak je tady někdo, kdo má zase vysokou představivost atd. Cílem není jen podporovat jejich silné stránky, ale propojovat jejich silné stránky se slabšími a následně je propojovat a učit respektu k těm slabším.


To je jediná cesta k efektivnímu a opravdovému

vzdělávání.

Cesta k sobě vede ke vzdělávání a rozvoji sebe a všech kolem.